Vesmírný byznys

Je možné pojmenovat hvězdu?
Rádi byste koupili pozemek na Měsíci nebo na jiné planetě?
Přečtěte si náš úvod do vesmírného byznysu a mnohé vám bude jasnější.

Je možné po někom pojmenovat hvězdu?

Jedinou mezinárodně uznávanou institucí na světě, která stanovuje pravidla pro pojmenování vesmírných těles, je Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union - IAU). Podle těchto pravidel má několik jasných hvězd tradiční jména odvozená zejména z arabských názvů (např. Aldebaran, Betelgeuze, Deneb...), v ostatních případech mají hvězdy pouze katalogová označení a zaznamenanou polohu na obloze. Podobná pravidla platí i pro galaxie, hvězdokupy a mlhoviny.

Přesto se můžeme setkat s komerčními nabídkami pojmenování hvězd podle přání zákazníka. Ten po zaplacení příslušné částky dotyčné firmě zpravidla obdrží certifikát o novém jménu hvězdy, informace o registraci nového pojmenování v nějaké instituci (např. britské knihovně) spolu s mapou hvězdné oblohy a souřadnicemi dané hvězdy.

S těmi to komerčními aktivitami nemá Mezinárodní astronomická unie naprosto nic společného. Pojmenování hvězd nikomu neumožňuje ani zadarmo, ani za poplatek. Rovněž nespolupracuje s žádnými dalšími firmami, které by pojmenování mohly zprostředkovat. Pokud někdo tvrdí, že umožňuje registraci jména hvězd u IAU, jedná se jednoznačně o podvodníka (viz stanovisko IAU).

Hvězdy pojmenované za poplatek registrují pouze dotyčné komerční firmy a nikdo jiný. V žádném uznávaném katalogu hvězd se tato jména neobjeví. Komerční katalogy žádná vědecká instituce na světě nepoužívá. Pokud se někde uvádí, že katalog se jmény hvězd registruje nějaká konkrétní knihovna, jde možná o pravdivou, avšak zavádějící informaci. Národní knihovny totiž registrují každou publikaci vydanou v dané zemi, nejde tedy o nic mimořádného.

Je možné zakoupit pozemek na Měsíci (Marsu, Venuši atd.)?

Právní aspekty působení lidí ve vesmírném prostoru upravuje Kosmická smlouva z roku 1967, kterou ratifikovalo 100 států, včetně kosmických velmocí a dalších států, které přímo či nepřímo působí ve vesmíru.

Zdroj: Wikipedie, otevřená encyklopedie

Této smlouva mj. v článku 2 říká, že "Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles si jednotlivé státy nemohou přivlastnit prohlášením suverenity, užíváním, okupací nebo jakýmkoli jiným způsobem." Podobné úmluvy platí o mezinárodních vodách.

Několik komerčních subjektů nicméně nabízí k prodeji pozemky na Měsíci, Marsu, Venuši či jiných vesmírných tělesech. Jejich právní argumentace se často opírá o odkaz Kosmické smlouvy na "státy", nikoli jednotlivce. Práva jednotlice na nákup a prodej pozemků se však řídí národními legislativami. Žádná národní legislativa na světě však neuznává nároky jednotlivců či států na pozemky ve vesmíru, vznesené navíc pouhým prohlášením o vlastnictví.

V článku 6 Kosmické smlouvy se dále praví, že "Smluvní státy nesou mezinárodní odpovědnost za národní činnost v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles, ať již tuto činnost provádí vládní organizace nebo nevládní instituce* a za to, že národní činnost se provádí v souladu s ustanoveními obsaženými v této smlouvě. Činnost nevládních institucí* v kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiným nebeských těles povoluje a trvale kontroluje smluvní stát. (...)"

* v anglickém originále "entity"

Existují i další sofistikované argumenty podobných podnikavců, kteří Kosmickou smlouvu nepopírají a prodávají místo pozemků právní nároky na ně.
Ve všech případech jde o podvodné podnikání, které nemá oporu v žádném zákoně.

Zajímavost: Martin Juergens z Německa tvrdí, že Měsíc patří jeho rodině už od 15. července 1756. Pruský císař Fridrich údajně daroval přirozenou družici Země Aulu Juergensovi, předkovi Martina Juergense, jako odměnu za jeho služby a ustanovil, že vlastnictví přechází vždy na nejmladšího syna.

Ministerstvo školstí, mládeže a tělovýchovy
Evropská unie
OP Výzkum a vývoj pro inovace